Sopwith Camel
Domů Nahoru

 

Nahoru

Text: Zdeněk Klimeš, Jiří Válek; barevné ilustrace: Ing. František Válek; rysy: Zdeněk Klimeš; fotografie: Squadron Signal a sbírka Zdeňka Klimeše

Se svolením PKR, č 27/94

sopwith_detail_6.jpg (36029 bytes)

Pohled na levou stranu pilotní kabiny a řídicí páku.

Před téměř osmdesáti lety (psáno v roce 1994) se skláněla skupinka konstruktérů nad rýsovacími prkny v leteckém závodě firmy Sopwith. Všichni tito muži byli přesvědčeni, že je třeba navrhnout čistokrevnou stíhačku, bez vedlejšího využiti, zkrátka stroj určený ke stíhaní, k boji, stroj s velkým "S". Psal se rok 1916 a začínalo být jasně, že letoun jako takový nebude v příštích letech sloužit pouze k pozorování, fotografování a v krajním případě rytířským soubojům na pušky, ale stane se plnohodnotnou zbraní, schopnou zničit nejen letoun protivníka, ale i jeho pozemní cíle. Začal také sílit tlak druhé strany, která nejen že pochopila význam stíhacího letectva, ale dokázala ho (především díky Fokkerovi) značně využít.

V roce 1917 byl zalétán první prototyp, určen pro námořnictvo. Letové zkoušky prototypu dopadly velmi dobře, jejich výsledky přesvědčily i armádu, které objednala tři předsériové letouny, označené již F.1a. Ke cti konstruktérů této skvělé stíhačky je třeba dodat, že do výroby se dostala jen s minimálními úpravami. Také ve službě vydržela relativně dlouho.

Stíhací Camel

sopwith_detail_5.jpg (26080 bytes)

Palubní deska. Nahoře zleva otáčkoměr, kompas, rychloměr, dole výškoměr a teploměr.

Největší část z celkového počtu 5 497 vyprodukovaných letounů byly klasické stíhačky, početně menší skupinou byly noční a cvičné verze. Vraťme se však k denním stíhačkám. Sopwith Camel F.1 je klasickým příkladem konstrukce letounu své doby, navíc nepostrádající ladnost tvarů. Trup byl převážně z dřevěných příček a podélníku, navzájem spojených pomocí kovových úchytu, sloužících zároveň jako úchyty pro ocelová lanka, natažená vždy do kříže. První trupové žebro bylo kovové a tvořilo spolu s dřevěnými podpěrami motorové lože. Tento celek byl spojen s nosníkovou konstrukcí trupu. Následoval prostor pro pilota, jenž měl k dispozici proutěné sedadlo, přístrojovou desku (kompas, otáčkoměr, ukazatel oleje, dva vypínače magnetu, výškoměr, rychloměr, palivoměr a hodiny), pod přístrojovou deskou byl ukazatel průtoku oleje motorem. Ovládací prvky byly spojeny s klapkami a křidélky lanky, procházejícími přes vodítka pod sedadlem. Ovládáni plynu a uzávěr paliva byl po pilotově levé straně. Za sedačkou se u stíhacích verzí umísťovala pomocná přepadová nádrž a hlavní palivová nádrž. Olejová nádrž byla hned za motorem. Od motoru po pilotní prostor byl trup pokryt hliníkovým plechem, horní část kolem pilota překližkou, zbylé části jako u většiny tehdejších strojů plátnem.

sopwith_foto_2.jpg (37769 bytes)

Pohled zepředu

Dvounosníková křídla s ocelovými rozpěrkami měla celoplátěný potah. Mezi jednotlivými žebry byla ještě položebra, zabraňující pronesení potahu. Celá konstrukce byla vy-ztužena diagonálně drátem. Dolní křídlo se dělilo u trupu, horní se připevňovalo ke středovému celku se vzpěrami. Okno ve středu horního křídla umožňovalo pilotům lepší výhled. Náběžné, odtokové hrany a koncové oblouky byly z ocelových trubek. Z tohoto materiálu se také svařovaly ocasní plochy, které byly navíc vyztužené drátem a klasicky celé potažené plátnem.

Letoun měl dvoukolový podvozek a ostruhu. Jednotlivá kola byla odpružena gumovým svazkem, tak jako ostruha, ohýbající se na čepu. Disky kol se potahovaly plátnem (i na vnitřních stranách).

sopwith_schema_4.jpg (28928 bytes) sopwith_schema_4b.jpg (12819 bytes)

Sopwith F.1 Camel, 9. squadrony RNAS se jménem MAUDE II pod lemem pilotního prostoru. Výrazné modročervené terče na trupu a křídlech jsou individuálním označením.

Jelikož se na tehdejší dobu považovala výroba "Velbloudů" za velkosériovou, odpovídal tornu i počet použitých motorů. Za nejpoužívanější můžeme považovat Clerget 9B, 9Bf, značně rozšířený byl také Bentley B. R. I. a Le Rhône. Všechny tyto rotační motory měly výkon od 100 do 150 hp. Nejčastěji používanou vrtulí byla dřevěná s plátěným potahem zn. Lang.

Výzbroj tvořily dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm, umístěné před pilotem. Některé stroje nesly také 4 pumové závěsníky pro celkový náklad pum o hmotnosti 50 kg (jedna 12,5 kg).

Základní technická údaje

sopwith_detail_1.jpg (30093 bytes) sopwith_detail_4.jpg (28959 bytes) sopwith_detail_2.jpg (11746 bytes) sopwith_detail_3.jpg (11884 bytes)
Foto: Museum Lotnictva Polskiego Krakow.

Je až zarážející, že u tak slavného letounu, jakým bezpochyby Camel byl, nalezneme tolik rozporů v základních technických údajích. Délka je v různých pramenech uváděna od 5,72 m do 5,90 m. Rozpětí se různí "pouze" o 12 cm, Od 8,53 do 8,65 m. Stejné to je i s dosaženou rychlostí. Ta byla mezi 168 a 185 km/h. Někdy to může působit dojmem, že každý autor chtěl být za každou cenu originální. Proto v řádcích, kde popisuji modely jednotlivých firem, nekladu až tak velký důraz na hlavní rozměry, ale raději na tvarovou shodnost se skutečným letounem.

Noční Camel

sopwith_foto_1.jpg (37478 bytes)

Dne 31. července 1918 zničil poručík S. D. Culley na tomto Sopwith 2F.1 Camel (N6812) vzducholoď Zeppelin L.53.

Noční stíhání dosáhlo již na počátku své existence velkých, úspěchů, bylo však nutně upravit některé části letounu, popřípadě jej přezbrojit. Nebylo tomu jinak ani u Sopwith Camelu. Vlastně bychom jej neměli nazývat Camel, ale Comic, jak jej pokřtili piloti. Úpravy se týkaly především partií pilotního prostoru, posunutého o jednu příčku dozadu. 

sopwith_schema_comic.jpg (25837 bytes)

Sopwith Comic - z Camelu odvozený noční stíhač, míval často bílou barvu markingu ztmavenou.

Bylo upraveno také ovládání, použity jiné nádrže, to vše kvůli vestavbě dvou (u některých strojů jen jednoho) kulometu Levis 7,7 mm nad horním křídlem. Kulomety zabudované v trupu se demontovaly, jsou však známy noční Camely s těmito zbraněmi, které pilota při střelbě v noci oslňovaly, a to ho nutilo pálit pouze krátkými dávkami a znovu mířit. 

sopwith_rys_6.gif (23030 bytes)

Způsoby umístění kulometů Lewis.

Pro zlepšení výhledu se zvětšil oblý výřez na odtokově hraně vrchního křídla na obdélníkový. Zvětšilo se také okénko na horním křídle a u některých strojů jsou výřezy na odtokové hraně u kořene spodního křídla. Přibylo osvětlovací zařízení typu Hunton nebo Neame a naváděcí reflektor. Odlišná byla také palubní deska, což je patrně z přiložených výkresů. Celkem bylo vyrobeno 377 nočních Camelů.

Cvičné Camely

sopwith_schema_cvicne.jpg (25211 bytes)

Dvoumístný, cvičný Sopwith Camel.

Časté nehody při přeškolování na nové typy letounů, vedly mnohé výrobce k úpravě značné části sériových letounů na cvičné. Část letounů vyráběných Sopwithem jako cvičné byly jednosedadlovky, u nichž byly demontovány pouze kulomety. Druhá část cvičných letounů byla dvoumístná. Instruktor seděl za žákem, měl zdvojené řízení, ovládací prvky a stejnou palubní desku jako žák. Přibyla také opěrka hlavy instruktora, ten ve stísněném prostoru zúžujícího se trupu moc pohodlí neměl. Navíc díky tomuto značnému zásahu musely být přemístěny upravené nádrže. Obavy ze ztráty dobrých letových vlastností se ukázaly jako neopodstatněné, naopak s příchodem dvoumístných Camelů k jednotkám značně ubylo nehod nováčků, kteří si často nedokázali s příliš rychlým strojem poradit (bereme ohled na tehdejší dobu, kdy byl Camel opravdu rychlou stíhačkou). Celkem bylo vyrobeno 1179 cvičných strojů obou verzí.

Camel ve sbírce

Tuto ne příliš rozsáhlou práci jsme chtěli věnovat především modelářům, kterým jak pevně věřím pomohou nejen kresby a pérovky, ale také letmý pohled do krabiček jednotlivých kitů.

sopwith_rys_1.gif (63685 bytes) sopwith_rys_2.gif (62355 bytes) sopwith_rys_3.gif (63605 bytes) sopwith_rys_4.gif (58900 bytes)
Kresby Sopwith Camel v měřítku 1:48 od Zdeňka Klimeše.

Co je malé, to je milé - co je velké to je hezké, začněme tedy u největšího Camelu, který je skutečně nejhezčí. Nabízí jej japonská Hasegawa v měřítku 1:8 a má všechno, co má letoun těchto rozměrů mít. Je však třeba upozornit kitaře zvyklé na plast, že je zde sice zastoupen, ovšem v podstatně menší míře než jsou zvyklí z klasických kitů. Výrobce se nebál použít nezvyklých materiálů jako např. dřeva, kovu, gumy a podle mého názoru vsadil na správnou kartu. Bohužel při ceně hodně nad 10 000 Kč, zůstane pro většinu modelářů tento krasavec pouhým snem. Těm z vás, kteří chtějí mít ve sbírce model velký ale levný, doporučuji Revellův Camel, který se sice s Hasegawou nemůže rovnat, avšak při troše trpělivosti dostanete model, který vyrazí dech nejedné modelářské návštěvě. Za největší nedostatky u tohoto modelu považuji nesprávný tvar VOP a málo rozpracované detaily. Model je v měřítku 1:28 a jeho cena se pohybuje kolem 450 Kč. 

sopwith_schema_1.jpg (27005 bytes)Sopwith F.1 .Camel, 45. squadrony RFC (Royal Flying Corps), měl plátěný potah trupu, SOP, vrchních ploch obou křídel a VOR v barvě khaki RC-10 (přibližně FS 34087), spodek trupu, křídel a VOR měl krémovou barvu lakovaného plátna. Kryt motoru a panely na přídi v přírodní barvě aluminia, překližkou potažené části přídě v barvě lakovaného dřeva.

Čtvrtkaři mají možnost si vybrat ze dvou běžně dostupných kitů družstva Směr a Monogramu. Bohužel ani jeden není v takové kvalitě jak by si mnozí přáli. Oba výrobci totiž vycházeli ze stejných forem stařičké Aurory. Lépe si vedl Monogram, který odstranil některé chyby, což se o modelu Směru říci nedá, avšak i on má něco do sebe a při vynaložení určitého úsilí může tento kit zastínit i zmiňovaný Monogram. V trupu jsou oba modely o něco delší, po stránce zpracování je na tom lépe Monogram. 

sopwith_schema_2.jpg (26576 bytes)Sopwith F.1 .Camel, B6313, 139. sq. RFC, pilot major W. Barker. Barvy stejné, jen motorový kryt a kýlovky byly natřeny černě.

Směráckému trupu musíme zalepit a zatmelit díru před pilotem, přebrousit předlisované znaky a písmena. Pilotní prostor je u obou modelů stejný, bohužel taky stejně špatný. Tvarově upravit potřebují také VOR a SOR, opět u obou modelů (soutěžním kitařům doporučuji vyrobit nové, počet žeber na VOP se totiž jen těžko mění. Křídla jsou kapitolou samou pro sebe. Směr použil vrchního křídla s větším výřezem pro noční verzi. Ani jedna stavebnice nemá naznačena na křídlech položebra, což diky nadměrnému množství plastiku na náběžných hranách nebude problém vybrousit. Při čelním pohledu má Camel od Směru velký vstupní otvor V krytu motoru. Co se ceny týče, většina modelářů sběratelů sáhne asi po kitu ze Směru v ceně kolem 40 Kč. O 120 Kč dražší Monogram podle mého názoru až tolik výhod nemá a stejně si na něm musíte pořádně máknout. Přenesme se do měřítka nejvíce zastoupeného. Ve dvaasedmdesátce Camela vyrábí hned několik firem.

sopwith_schema_3.jpg (26105 bytes) sopwith_schema_3b.jpg (12244 bytes)

Sopwith F.1Camel, 209. perutě RNAS (Royal Navy Air Service), pilot poručík A. Brown na něm 21. 4. 1918 vybojoval vítězný souboj s Manfredem von Richthofenem.

Všechny mají poměrně jednoduše zpracovány výlisky a všem k dokonalosti něco schází. Za nejlépe zpracovaný považuji kit z Academy Minicraft a Airfixu. Poněkud odbytý se jeví Revellův kit. Ze všech tří se dají postavit pěkné modely, chce to len řádnou dávku trpělivosti, netřesoucí se ruce a dobré oči. Na závěr bych se chtěl zmínit o dvou modelech nevyskytujících se na našem trhu zcela běžně, přesto se dají s trochou snahy sehnat. Camel ve dvaatřicetině se nám bohužel nepodařilo získat k nahlédnutí, ovšem sběratelům tohoto měřítka ho doporučuji s ohledem na to, že žádný jiný se nevyrábí. Pravým opakem je model v měřítku 1:144 firmy Micro-Ace. Tento kovový zázrak (celý model je z tvrdšího kovu) je na své míry velice pěkně propracovaný, ovšem za patřičnou cenu. Případní zájemci se v tomto případě musí obrátit na své kolegy v zahraničí (nejlépe v Německu nebo Anglii). Za zmínku snad ještě stojí setinka od firmy Peanut Planes a dvě dvaasedmdesátiny, Camelu firmy Keilkraft a Sopwithu Comic Od Blue Rider.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří jen trochu přispěli ke kompletaci tohoto článku a vyzval ty, jenž vlastní materiály k letounům z I. světové války ke spolupráci.

sopwith_rys_5.gif (17657 bytes)1. Palubní deska; 2. řídící páka; 3. sedačka; 4. zadní nosník motorového lože; 5. nožní řízení; 6. lanka řízení křidélek; 7. podlaha; 8. lanka řízení směrovky; 9. řízení ostruhy; 10. horní lanka výškovky; 11. dolní lanka výškovky; 12. vedení nábojového pásu; 13. lafeta; 14. vyhazování prázdných nábojnic; 15. páky nabíjení kulometů; 16. zásobníky; 17. palivové potrubí z pomocné nádrže; 18. kohout přepínání nádrží; 19. čistič paliva; 20. kulisa plynové páky; 21. plynová páka; 22. táhlo ke karburátoru; 23. páka ovládání sytosti směsi; 24. přívod paliva k motoru; 25. palivový kohout; 26. palivové potrubí z hlavní nádrže; 27. hlavní palivová nádrž; 28. pomocná palivová nádrž; 29.palivoměr; 30. přívod vzduchu do karburátoru; 31. palivové čerpadlo; 32. olejová nádrž; 33. rotační motor Clerget 9B; 34. ruční vstřikovací čerpadlo.

Detailní schéma

 

 

V případě, že máte jakékoliv slušné připomínky, můžete mi je poslat na tento E-mail: ptaborsky@volny.cz.